O mně
Se psy žiji již od narození, měli jsme NO Fausta a dlouhosrstou kolii Dianu. Jako malá jsem ze psů samozřejmě ještě neměla takový rozum, ráda jsem si s nimi hrála ale v té době jsme ještě nevěděli nic o psích sportech a jelikož Dianka byla bez PP nevěnovali jsme se ani výstavám.
A po Diance přišla Carol. Jelikož je s papírama, začali jsme se zajímat o výstavy. Nakonec jsme jí i uchovnili a protože jsme získali díky výstavám spoustu známých, dozvěděli jsme se i o táboře určeném speciálně pro kolie a šeltie. Rozhodli jsme se že se přihlásíme a vyzkoušíme agility. V té době jsme měli i Zorinku, která vlastně byla nejdřív určena pro mě. Zorka byla ale poměrně bojácná, bála se třeba slézt z kladiny, a protože jsem byla ještě celkem malá a neunesla bych jí v situacích kdy jsme jí museli přenést, začala se Zorkou trénovat moje mamka a já začala běhat s Carolkou.
Ta mě ze začátku vůbec nerespektovala, poznala že jsem dítě, neměla jsem ani žádné zkušenosti co se týče výcviku, tak že některé chvíle byli celkem krušné. Postupně to ale začínalo být čím dál lepší, agility jsme se věnovali každý týden a zúčastnili jsme se i neoficiálních závodů.
U Carol se ale objevili zdravotní problémy a my museli s agility skončit. V tu dobu mě již začínali lákat různé psí triky a tak jsme začali s dog dancingem a opět na táboře pro kolie. Myslím že tenhle sport je Carolce ušitý přímo na míru. Začátky sice taky nebyly zrovna růžové, slečna si ze mě občas dělala srandu, ale postupně pochopila že je to zábava a hlavně se u toho spotřebuje spousta pamlsků. Po doporučení kamarádky jsme začali používat klikr a zase jsme se posunuli o kousek dál. Myslím že DD je pro nás aktivitou no. 1 :) Mám radost z toho jak se Carolce rozsvítí očka když jdeme trénovat a s jakým nadšením se učí nové triky. Zatím máme složené dvě zkoušky, ale ráda bych s ní složila i nějaké další. Tak uvidíme co přinese čas... :)
Se psy žiji již od narození, měli jsme NO Fausta a dlouhosrstou kolii Dianu. Jako malá jsem ze psů samozřejmě ještě neměla takový rozum, ráda jsem si s nimi hrála ale v té době jsme ještě nevěděli nic o psích sportech a jelikož Dianka byla bez PP nevěnovali jsme se ani výstavám.
A po Diance přišla Carol. Jelikož je s papírama, začali jsme se zajímat o výstavy. Nakonec jsme jí i uchovnili a protože jsme získali díky výstavám spoustu známých, dozvěděli jsme se i o táboře určeném speciálně pro kolie a šeltie. Rozhodli jsme se že se přihlásíme a vyzkoušíme agility. V té době jsme měli i Zorinku, která vlastně byla nejdřív určena pro mě. Zorka byla ale poměrně bojácná, bála se třeba slézt z kladiny, a protože jsem byla ještě celkem malá a neunesla bych jí v situacích kdy jsme jí museli přenést, začala se Zorkou trénovat moje mamka a já začala běhat s Carolkou.
Ta mě ze začátku vůbec nerespektovala, poznala že jsem dítě, neměla jsem ani žádné zkušenosti co se týče výcviku, tak že některé chvíle byli celkem krušné. Postupně to ale začínalo být čím dál lepší, agility jsme se věnovali každý týden a zúčastnili jsme se i neoficiálních závodů.
U Carol se ale objevili zdravotní problémy a my museli s agility skončit. V tu dobu mě již začínali lákat různé psí triky a tak jsme začali s dog dancingem a opět na táboře pro kolie. Myslím že tenhle sport je Carolce ušitý přímo na míru. Začátky sice taky nebyly zrovna růžové, slečna si ze mě občas dělala srandu, ale postupně pochopila že je to zábava a hlavně se u toho spotřebuje spousta pamlsků. Po doporučení kamarádky jsme začali používat klikr a zase jsme se posunuli o kousek dál. Myslím že DD je pro nás aktivitou no. 1 :) Mám radost z toho jak se Carolce rozsvítí očka když jdeme trénovat a s jakým nadšením se učí nové triky. Zatím máme složené dvě zkoušky, ale ráda bych s ní složila i nějaké další. Tak uvidíme co přinese čas... :)